Básně pro jarní večery
Jsme spojením
Země a Nebe,
průnikem
zisků a ztrát,
výšky a hloubky
světelný práh
důvěra poznávat
sebe
V klobouku stojím
poutník v čase
na svatého Jana
kdy poklady otvíraj se
z výšin do hlubin
z hlubin do výšin
hledat vydávám se
21.6.2023
Láskou naplněni
jak pohár dávnověku
přetečeme… 21.2.21
Projasnění
Přímost naznačuje Cestu
a slova dobře vážená
setkají se s tím, kdo jenom tušil,
co právě Tobě rodí se v duši...
Vzniká tak úleva,
báječné projasnění,
víte už oba dva,
co mezi Vámi je a není.
Pravá láska –
víra ve spravedlnost
a dokonalost ve všem,
co nás potkává…
Kudy chodí, uzdravuje,
posílá k nám přátele,
kouzelné chvíle nastoluje,
dá varování v symbolech.
Věř, že Tě ochrání,
pohladí, vnímá povzdech,
i netečnost či váhání.
V barvě červánků,
oblažuje zraky,
rozbuší srdce divákům
a Tobě třeba taky.
Otevře světelná vrátka
pro lidi, pro zvířátka,
pro pohled nahoru i dolů,
bohatá bude hostina:
zasytí, co kdo navnímá.
Trochu podivné jaro...
Ocitli jsme se v režimu nouzového stavu, každý je více vržen k řešení otázek, jimiž se doposud nemusel nezabývat. Je velkou výzvou a dává spoustu nových zkušeností.
17.března 2020
Nálada stísněná visí ve vzduchu...
Kdy skončí karanténa, nemáme potuchu.
Nákaza šíří se, jarní Prahou víří se.
Víří se viry zparchantělé, na místech, kde je potemněle.
Jsme tady pro lásku, z lásky zrozeni...
Budeme-li pro ni žít, přijde spasení.
Strach
Po prázdných ulicích
prošel se strach.
Kdepak jste ukrytí,
copak jsem vrah?
Vždyť mohu za vámi
i do vašich hlav. Prostor kdo dělá mi,
nebude zdráv. Obavy, myšlenky na mě
jsou krach.
Když na mě pohlédneš,
změním se v prach...
Kdo má tu odvahu
přede mnou hrdě stát? Mírnost a rozvahu,
tu nemám vůbec rád!
Rychle se vytrácím, překročím práh dávného vězení.
Z potřeby učení k k lidskému stvoření vracím se rád.
Osvobození
Před mřížemi stojím vlastních dilemat... Hlavou tiše krouží, způsobují chlad.
V soustředění spojím
síly pravěké, vykračuji z úžin
v moře široké.
Všechno je v pořádku,
je ve mě klid... Všechno je v pořádku, mohu se soustředit.
Když člověk roztřesen, těžké je žít...
Převládá iluze a sen,
jež nejde uchopit.
Mrazivá píseň
Vítr fouká pod čepice, aby vyhnal z hlavy chmury, nepřijdou už nikdy více.
Žijeme pro radost, žijeme pro cit, prostoru máme dost od rána do noci.
Mrazivá píseň větrem zpívaná, vyžene tíseň, co se vkradla k nám.
Zavane do dáli, co zde nepatří, sleduji z povzdálí chladné povětří...
Vykvétá květina z tepla našich těl, vzdálená vidina, Světla nositel.
Na hřebenech
Orlické předjaří
u Kunštátské kaple.
Pracovní nasazení...
Pálení staré trávy
Bariérou kouře dneska prošla jsem, než oheň vzplanul zlatožlutým jasem.
Tančící plameny, člověk upachtěný, ale rozevlátý jarem.
Hledá posilu, zdraví flotilu, co připlouvá s úsměvem.
Unavená
Voním hlínou a potem, svinu se jako hedvábí, s měkkostí pluji večerem, až noční můry přivábím.
Jsme tady ukryté s křídly složenými, tykadla rozvinutá do světů mezi stíny.
Pozoruji
Pozoruji stromy,
vítr z úkrytu,
pozoruji sebe,
čas teď stojí tu.
Mnoho nových jevů
každou vteřinu,
větru dlouhý příběh
vnímat nestihnu.
Co dál bude, nevím,
zaostřuji zrak,
zpříma volně sedím,
nikde žádný tlak...
Co nesmíme minout,
uvnitř zůstává,
uchovat, rozvinout,
snadné se teď zdá.
Aprílová
Hustě chumelí…
Sotva k lesu dohlédnu
v tom dubnovém dni.
Vláhu v podobě vloček
přijímá země vyprahlá…
Kéž je jich velký počet,
co právě u nás přistává.
Co v zimě nebylo k mání,
apríl vydatně přináší.
Humorné pousmání,
co morousové nesnáší.
Ještě včera chodila jsem bosa,
po vyhřáté teplé louce,
na hebkém mechu, vlhku lesa,
nohy se cítily tak lehce!
Pramínek vody ze střechy stéká,
slunce jas vidím mezi vločkami…
Unést tou chvílí dál se nechám,
Za 16minut modro nad námi.
A další bouře sněhová
po pěti minutách znovu je tu,
ta zimu letos pochová…a opět jaro v plném květu. 15.4.10:09-10:39h
Poselství vřelosti
Ať jsi kdo jsi,
máš mou úctu,
uznání a respekt…
Kdo v očích vláhu nosí,
ten oheň uvnitř stlačuje,
ale ten doutná
a tělo otravuje.
S noblesou, vřelostí,
do činů lásku dej,
nebude horkosti,
spálí se beznaděj.
Každý pak pocítí,
kvalitu ohně:
teplem Tě ovane,
na cestu posvítí,
dodá klid, po němž prahneš. 17.4.2020 23h
Následující básně spolu s dalšími vyšly v lednu 2020 ve sbírce Zimní peřinka
s ilustracemi Mileny Jursové
Potichu
Stojí za to,
být zde
potichu,
budík sice
tiká,
ale čas,
ten stojí tu.
Jedna dlouhá
chvíle
trvá
vteřinu,
její malý
zlomek,
široký dá
pohled,
když jej
zastihnu.
Rozkvétání
Poupátko stříbrné,
vyrůstáš za zimních
soumraků,
daruješ lásky cit,
vidinu zázraků...
Kéž rozkveteš brzy zas,
v našich srdcích,
uzříš lidské duše jas
a veselý smích.
Najdu Tě mezi vločkami,
co sedají lidem na čepice,
jak hraješ všemi barvami
že i bledým zčervenají líce.
18.12.23:25h
Setkání s múzou
Kroužíš kolem mne
jak zvíře zmatené,
múzičko světelná.
Čekám, až posadíš se,
sukýnky porovnáš
a ke mně nakloníš se,
nebo já k Tobě snad?
Mizejí hranice,
tryská inspirace příval,
držíme se za ruce,
vodopád barev
se střídá...
Proudí od srdce k srdci
a občas ukápne na papír.
18.12.22:52h
Už zase vím
K.M.Kvochová
Z bolesti prošlých stínů,
jsme poučeni navždy...
Jak se bolest rozpouští,
to vědět měl by každý.
Posílám si odpuštění
a přichází uvolnění z pout,
jež přináší pochopení,
kdy zase vím,
kam se hnout.
S dechem spojena
naslouchám,
oheň v krbu praská,
zvolna plyne čas
a všude kolem -
- Láska.
18.12. 2020
V zápisníku
Stránky bleděmodře svítí
jak letní obloha
sluncem zalitá.
Jsem sama
v zimním přítmí,
co plazí se krajinou
v mrazivém tichu,
když slunce zmizí
za obzorem.
Stánky bleděmodře svítí,
studánka na papír
vylitá...
Pramínek na cestě
potůček vytvoří,
řití se podél skal,
do říčky zanoří.
Sleduji rychlý cval,
zpevněné splávky,
nárazy na balvan,
jež vytváří hrázky.
Nezadržitelně
plyne vpřed,
nepředvídatelně
zve mě na výlet.
18.12.22:25h