Motto: Lépe být zdravě přirozený než nezdravě pozitivní
Pobyty v tichu nebo ve tmě
- tělesná i duševní relaxace, přestává existovat pojem o čase, zjemňuje se vnímání, smyslové i mimosmyslové, pocit vnitřní svobody, sebelásky a sebepřijetí
Po opuštění temnice toto všechno zůstává ve Vás a s Vámi, neboť jde o autentické prožitky bez vlivu okolí. Dá se říci, že získáte rozšíření intenzity a kvality života, kterou Vám nikdo nedá, pokud
k ní nepřistoupíte sami.
Naše civilizace směřuje stále rychleji kupředu za materiálním komfortem, který je představován jako cíl života. Bohužel, jsme manipulováni přes mysl a výsledkem je zhoršování zdravotního a duševního stavu celé populace.
Otázky k zamyšlení:
Kdy jste se naposled věnovali svým pocitům?
Kdy jste si opravdu vklidu vychutnali jídlo?
Jak se cítíte sami se sebou?
Dokážete na pár dní odložit mobil? Každý máme v sobě malé sluníčko, které může prozářit temnotu. Lásku, která je podstatou lidské bytosti.
Dosáhnout jemných úrovní vnímání lze různými způsoby.
Rozhodnutí strávit pár dnů ve tmě by mělo být motivováno tímto záměrem.
Pokud máte pochybnosti, zda je pro Vás pobyt ve tmě vhodný, doporučujeme osobní přípravu a drobné konzultace během pobytu. Rovněž po skončení pobytu je vhodná konzultace o pocitech
a celkovém stavu a 2 dny strávit ještě o samotě a v přírodě.
Vlastní sebepřijetí a motivace k vnitřnímu rozvoji je důležitým aspektem života. Největší bohatství je ukryto právě v nás - schopnost milovat
a tvořit.
Z porozumění sobě vychází i srozumitelná komunikace s druhými. Tyto dovednosti rozvíjíme vědomě i nevědomě po celý život. Radost
z pokroků prozařuje celý náš prostor, rozšiřuje vnímání a dává osobní svobodu.
Přestáváme být závislými na hodnocení druhých. Milujeme bez podmínek...
Počet dnů dle domluvy. Strava 1 - 3x denně. Složení dle dohody. Studené potraviny z vlastních zásob.
Dům je umístěn v klidném místě, okna pokojů na jih do veliké polodivoké zahrady s velkými stromy a množstvím léčivých bylin. 1km odtud je místní koupaliště s čističkou (zdarma), 15 min k řece - přírodní park Tichá Orlice. Kulečník s východním sluncem a Minigalerií.
Místnost pro pobyt ve tmě 4,8 x 4,5m plus sprcha, infrasauna, WC, předsíňka. Přehrávač na CD.
Místnost pro pobyt v tichu je slunečná 4,5 x 5 m s psacím a jídelním stolem, WC a koupelna v dosahu. Prostor pro spaní na posteli nebo na futonu, kde je i prostor pro cvičení.
Počet dnů dle domluvy. Ceny od 600 Kč/den. Pouze první den 800 Kč.
Asistence psychologické podpory 2 800 - 5600 Kč
Ostatní služby, včetně diagnostiky přes Hara a Bachovy esence, dle nabídky v úvodu mého webu.
Texty vytvořené při pobytu ve tmě:
JAK UBÍHÁ ČAS VE TMĚ?
OČI SE UVOLŇUJÍ. Občas cvakne spínač topení. Pískání v hlavě. Stabilní tón.
Sedím lehce zpříma. Myšlenky na přítomnost.
Zatím jsem našla vše, co potřebuji. Věci… Klid… Sešit na psaní.
Vzpomínky na slunce, stromy, lidi…
Popíjím teplý čaj z termosky.
Celé tělo se rozpíná a uvolňuje. Bolesti se vynoří, a když je procítím a přijmu, mizí.
Nic neřídím, jen tuhle tužku.
Prostor se mnou pracuje.
Všechno má svůj čas. V každém případě více vnímám více své pocity v moři tmy.
Jinak klid… Tma. Vůně jídla.
VSTÁVEJ, BÁSNÍKU!
Múzičky tančí!
Klíček poetiků odemyká
vrátka k duši,
cos hledal jsi už zrána,
v tržnici světa, v lesních houštích, v očích bláznů,
srdcích žen, úsměvech dětí,
den co den
vzdálený přáním
nacházíš sebe,
křídla, co postrácels
v návalech hněvu.
Zoufalství mění směr…
…ze zmaru na důvěru.
Klidně se tudy ber,
zázraky nečekej!
Přijdou, vstoupí do příběhu.
Tma není tak černá.
Světélkuje.
Když si oči protírám, žlutá se objevuje.
V hlavě pískání od ticha uchrání…
V režimu snění žádný zvuk není.
Tma pro sladké snění.
Doušky teplého čaje, tóny radosti,
chutě rozehraje a cosi uvnitř
v prostoru hraje.
BDÍŠ A PAK SNÍŠ
Utajen.
Tělo se uvolní, rozlévá do prostoru,
léčení, pokora,
den před úplňkem na obzoru,
světlo venku i v noci,
jeho síla pulzuje ve mně.
Hřeje nás láska, tma jí nevadí,
veselý náboj vrásky vyhladí:
světélkuje ve tmě, až srdce rozbuší,
plujeme v Ní jako v ovzduší,
nohama při zemi, duše při nás,
laskavé území hladivý tón do hlasu přidá.
Tma klouže po ramenou,
uvolní napětí,
starosti odejdou bránou černou,
pokojné plynutí, vše je jen jednou.
Kateřina M.Kvochová, Dobrá Voda 7, Orlické Podhůří 6.-9.8.2025
Moje další tvorba:
PANÁČKU,
budeš kolaborantem,
nebo se vydáš cestou Osudu?
Je snadné rytmicky mlátit pantem,
aby Tě neměli za pobudu!
Projevit smělost – kdo to dneska žádá?
Buď šedou myší v úkrytu!!!
Tam najdeš možná kamaráda,
který o projevení bádá
a stále volá … až … až … až
Píská ti z toho v uších
až v nemilost se vzdáš:
ta šedá myš se orlem nechá vynést
do výšin, k potomstvu v jeho hnízdě!
Jen opustila skrýš
nastoupila k jízdě!
Nenech se zmást, že budoucnost je temná,
když vize máš a zůstáváš jim věrná,
najdeš v tom odhodlání nové přátele,
kdo neváhá, tak vždycky uspěje.
Pro nové dary, pro zrození míru,
potlačíš strach a najdeš novou víru,
pramínek ze skalin
se valí v nové síle,
vodopád … prudký pád
do hlubiny,
měkké přistání
do hladiny
fascinuje člověka
hloubkou, výškou, rychlostí
padá, ale plyne…
hledá cestu ve skalině,
od pramene dopluje k moři
se solí mnoha slz, co oči vydaly,
když úsměv zmrz
a srdce hledalo
cestu z úskalí
cestu z poroby
vlastními myšlenkami stvořený
ostnatý drát!
Přibrzdi,
ať můžeš vyhnout se,
nežli si kůži potrhat!
Vidíš, jak Tě pozorují
na tvé výpravě…
Někdo si tˇuká na čelo,
jiný sní jen o slávě…
Srdce se mocně zachvělo…
Velikost věčnosti?
Nebo dospělost?
Rodí se noví proroci…
V očích těch dětí dá se číst,
i nad propastí jít – Pegas ti hřívu podá. 6.4.2025 5:30h
VETŘELCI
Nocí se blížím k ránu
v komářím doupěti postel rozestlánu
Trénuji výskoky a zásahem
svůj prostor dobývám,
krvavý souboj svádím,
výzvu přijímám.
V deštivém červenci
v teplém podkroví
desítky pískláčů
lehce ulovím.
Snad se teď spánek dostaví
než přijde svítání, než obzor zrůžoví.
Utichlo pískání a zrak už neloví.
Usínám k ránu
na bitevním poli.
Kulaté povyražení
Pohyby, odrazy, shluky,
jak cesta pralesem.
Zamířit, udeřit ! Právě sem?
Náhle je samotný
poutník v poušti
generál po bitvě
poslední pole opouští,
vrací se domů,
nemalé publikum
přihlíží tomu:
velký a malý anděl,
velké a malé dveře,
vchody a východy
zůstanou otevřené
Po dlouhé pouti bitevním polem,
směrem, který je pevně zvolen
čeká na odpal
Skřítci přihlíží na nezdar nebo zdar,
do středu bílé – Pal!
Na místě dlouho stát není povolené,
a záhy - pole je vyklizené.
Záhadný pád
V obálce pomačkané,
co vypadla ze zásuvky,
s napětím hledám vzkaz.
Po slovech ani památka.
Přeci se k tajemství dostávám:
drobounký klíček
vyraší s úkrytu,
když obsah
do půdy úrodné nasypu.
Zapustit kořeny,
o tom teď sním…
S těmito semeny
ke středu zamířím…
Země nás vítá.
Na nový život
naděje svítá.
Vstávání
Teplá postel opouští se stěží
zlaté listí, pod sněhem co leží,
brázdy v polích
brázdy v duši
ochrání...
Přistávání
Sněžím, sněžím,
nad kalužemi
rozpouštím vloček jemný šat
pro chvíli letu
stvořený
Do bláta přistát
je lepší, než nežít,
okamžik stvoření postrádat.
Hojení
Provázky něhy
spojují
co je bolavé,
zahojí,
co je radostné,
násobí,
drží nás nad vodou
v každém období
Sklizeň
Prším mezi listím
mezi ořechy
odplavuji únavu
marných představ
do vyhřáté země
Vsáknu dovnitř
malými vodosvody
co mizí beze stop
s potůčky vlahé vody.
Jsou i dny
kdy nohy ve vlastních kalužích
tonou
a mrzne pokus
o každý smích
Každý krok bolí,
lehkost v nedohlednu
voda sténá
chvílemi i blednu
plná rozvalin
chlad mrazivé noci v lednu
Počítám vteřiny,
kdy přijde jarní tání,
po temné noci duše
zázrak odpuštění
jemnost provází
teplé pohlazení
Prším štěstím
vsakuji do Země
semínka radosti
zapustí kořeny
nohy zase tančí
i mezi závějemi
Ve své kůži
Cítit se dobře, ve své kůži,
cítit se dobře, neznat světobol,
ve víru stoupat , cestou z úžin,
vlásky rozevláté kol.
Spatřit růži spanilou,
když zrovna nemám spěch
mohu i přivonět,
potěšit duši občas se sluší !
Cítit se dobře, ve své kůži
kráčet vždy stranou mas,
pohledy rozšířit, prohloubit, ne zúžit,
využít k tomu všechen volný čas.
Zkoumat obsah pod kůží,
záhyb po záhybu,
až do přirozena
vysvléci se zaživa.
Zachytit vše včas
i když času zrovna nezbývá…
Sundávat okovy v barevném podkroví,
zpívat si, tančit s Tebou zas,
hudba už zní, obzor zrůžoví… 22.8.2023
Celý život
Celý život je radostí a zábavou,
pokud dovedeme naslouchat vlastnímu srdci...
Projevit, co cítíme...
Vnímat podstatné.
Obnovit svou přirozenost,
kterou jsme ztratili.
Proto trpíme a ztrácíme smysl konání.
Podléháme nátlakům.
Návrat k přirozenosti
je spojen s vlastní aktivitou
a ochotou k nasměrování vůle jednoznačným směrem:
k otevřenosti a vnitřnímu klidu.
S odvahou projevit vlastní potenciál
v láskyplném tvoření,
úctě ke skutečným hodnotám a k druhým.
Všichni můžeme být šťastni.
Na podzim
Do ptačích hnízd usedly vzpomínky
opuštěné.
Obzvláště na podzim
se člověk halí
do svých chmur,
kterých sis přes léto
vůbec nevšimnul.
Po hraně kráčíme
v létě i na podzim,
ve tmě krok zpomalíme
a vidíme pak více:
krásy i rozvalin.
Buď stále zdráv a
živ radostí tělo unavené.
Mosty
Stavíme
mosty...
Na nich
potkáváme sebe,
poznáváme
se,
zůstáváme
propojeni
nebem.
Všechno
plyne, vše se točí,
na nebeském
kolotoči.
Vsávej,
vyskoč, k nebi pohlédni
a dávej
pozor, ať se neutopíš
v jeho široké náruči.
Potní chýše
Když zdá se,
že struny života se napínají,
jsi zván ke spáse,
plody našich činů dozrávají.
Jsi obrazem svých přání
a věříš zázrakům,
o hvězdách nemáš zdání,
podléháš přízrakům...
S příběhy svými dál se potkáváme,
v naději podporu pevnou získáváme.
Svící světu světlo nelze dát...
Zbývá jen pozorně se dívat
a upřímně se smát.
28.5.2017
Sevření roboty
Zbavili jsme se roboty
a máme spoustu času ...
Však zajati jsme roboty
a hledáme v nich spásu.
Když čistou mysl zakalí,
jak dovolat se práva?
Jsme unavení, zoufalí
a motá se nám hlava.
Prociť ten dotek prázdnoty,
jež utahuje smyčku
a vykroč zpět do Jednoty,
k níž spojení máš nitku.
Ta provázána do srdce,
kde člověkem jsi cele,
hravost svou máš po ruce
a v duši místo bdělé.
Pohlédni s radostí do všech stran,
bez sevření a bázně,
to proti robotům nejlepší zbraň
a návrat k mysli
jasné.
27.4.2019
text : Kateřina Magdaléna Kvochová, hudba Ladislava Svobodová.
Píseň je součástí 2CD Vlastní stopy
DHANYAVAD - taneční vyjádření mantry - choreografie Kateřina Magdalena Kvochová
Do měkkosti
Buď mou
písní,
Světlo
světa,
zbav všech
tísní,
srdce
přetav. Do měkkosti,
k citu
blíž,
bystrou mysl
obnovíš.
Vnímám nyní
vše bez boje,
mír mě
zbavil nepokoje.
Prostírám se
v kráse světa,
teplo
dýchám,
v hloubce
létám..
Předávám své
střípky snů,
zpět už
nikdy neuhnu. Mám Tě
v srdci,
Bože milý,
stojíš při mně,
v každé chvíli.
Důvěra a
láska sílí,
není místa
pro omyly.
Učiteli
přemocný,
plníš
všechny lidské sny.
Leden 2018
Buď oblohou
Buď oblohou
nad
zasněženými horami,
prostorem,
jež ruku
podá mi.
Máš náruč hřejivou
a čisté srdce,
jak proud horskou
bystřinou
emoce jdou prudce.
Břehy
z kamení,
hukot přes
údolí,
stavím si
most
nad divoké
vody...
Přesto ve mně narůstá
malá kapka jeho síly:
slza ukrytá,
když blízkost s odstupem se
míjí.
Smysly
probuzené
široká náruč
hor,
jak dítě
narozené
zírám nad
obzor.
26.2.2018
Jambe
Jambe - zvuk
ohňů pradávných,
hlubina Země
i mocných duchů háj.
Jambe - jak
píseň Tvého srdce,
jež plane
bez fanfár,
slova bez
zármutku
s citem
sdělená,
odrazy mých
skutků,
rukama
radost sdílená.
Jambe - na
obloze slunce polední,
vytrvalý
poutník
na cestě tam
a zpět,
chvíle
napjaté,
jež do
příběhu vstoupí,
odrazy hvězd
ve mně
zajaté.
Jambe -
bouře oceánu,
touha
pochopit,
najít ke
štěstí bránu
a vykovat
k ní klíč,
plnost síly
po ránu,
kdy únava je
pryč,
obrazy ze
snů
v mé
duši rozechvělé,
hlas mudrců,
okamžiky
bdělé.
29.8.4:21h
KDYŽ DVA...
Když dva
kráčí spolu,
všichni
vědí, že jde pár.
Když kráčejí
dva za sebou,
asi něco
hledají...
Hledají
odvahu,
jít jako pár.
Mlhou utkaný
závoj,
z něhy
pouta,
vznešenou
chůzi
beze stop,
jež zraňují...
Jdou,
smějí se
celou svou
bytostí,
protože
milují,
proto, že Jsou.
Hora Nářků
Vykroč směle
do svých snů,
co
pohlazením voní,
jiskra Ti v očích
zahoří
dnes stejně
jako vloni...
Vše je ryzí, bez příkras,
sdílíme spolu něhu,
i strachy, co mohou
zmást,
dát stopu do příběhu.
S úsměvem
zdoláme
i horu
Nářků,
známe ji,
neznáme?
Území
zkoumáme,
a všechna
zklamání
jak na dlani
máš tu.
Není zde tlustých skel
či křivých zrcadel...
Pod skalním útesem
nářek můj ozve se.
U lesa, mezi mechy,
uslyšíš sám své vzdechy.
Bolesti,
úzkosti,
pohřbíme na
cestě,
návaly
vzteku tam
vítr hned
odnese.
Obloha
dostane
nádech červánků,
slza, co
ukápne,
usychá ve
vánku.
Vyrůstá přátelství
s pohledy
upřímnými,
láska rozkvétá,
když vidíme své stíny.
Jak růže zavoní,
pod horou Nářků.
Dnes už jsme mimo ni-
nesmělý
zástup.
K.M.Kvochová 9.11.2018 8:01h