Jak stát krok vedle stresu?
Stres můžeme využít ve smyslu - udělat z něj hnací sílu... Ne však sebezničující. Po velkém vypětí zákonitě přichází útlum, vůlí můžeme častečně oddálit dobu útlumu.
Čerpáme z vytvořených rezerv, ale i Ty dojdou, pokud jsme vystaveni dlouhodobému stresu. Většinou se stejné situace cyklicky opakují... V okamžiku, kdy si uvědomíme, že je ten zažitý vzorec chování pro nás neuspokojivý a sebedestrukční, začíná proces uzdravování.
Potřebujeme se ztišit, udělat si čas pro hledání odpovědí, co se děje. Odpojit se od logických soudů, naslouchat pocitům. Pro intuitivní vnímání je potřeba být otevřený a pravdivý sám k sobě. Odpovědi se dostaví. Ve skupině, kde je atmosféra důvěry a lásky, odhodlání a poctivost ve sdělování, přicházejí odpovědi pro pojmenování svého stresu rychleji.
Vědomě opustit trauma lze skrze odpuštění: propustit daný stres na svobodu se skálopevným rozhodnutím, že už jej nepotřebuji. Promlouvat k němu: Chápu, že jsi přišel, abych se něco naučila. Už jej mohu propustit, neboť další odkládání by mi mohlo zhoršit nemoc či prohlobit životní krizi.
Prosím za odpuštění všechny, kterým jsem svým chováním nevědomě ublížila.
Prosím za odpuštění své tělo... Odpouštím sama sobě.
Nahlížet na své stresy je osvobozující. Pro nás i okolí. Přichází veliký příliv energie, ale tělo se může ještě nějaký čas regenerovat a je potřeba mu naslouchat.
Vytvářejí se nová nervová spojení a reflexy. Příště už vidíme situaci jasněji a dříve, a tak můžeme reagovat novým způsobem.
Pokud prohlubujeme propojení se svým středem (HARA), nepodléháme tak snadno negativním emocím, které nás mohou nekontrolovaně ovládnout, pokud je v sobě dlouhodobě hromadíme a nedokážeme otevřeně vyjádřit tady a teď. Prožívat emoce v mírných vlnách je příjemné a patří k člověku.
Je prozíravé pozorovat své stresy a jejich vliv na tělo. Tělo nám dává signály dříve, než přijde bolest: např. únava, teplota, výměšky, snížení hybnosti, poruchy vyměšování, zčervenání, brnění apod.
Těmito příznaky se tělo zbavuje nahromaděného stresu. Dokud to zvládá, zůstáváme zdraví. Pokud stresy přerůstají momentální možnosti našeho těla, začínají působit destruktivně. UTRPENÍ TĚLESNÉ je snesitelnější, než UTRPENÍ DUŠEVNÍ.
Pokud včas začínáme pojmenovávat a osvobozovat své stresy, zabráníme poškození těla a uchráníme se duševních poruch.
Přostředky: Zklidnění mysli - najít si způsob
Rozvoj kontaktu s HARA - např. dechové cvičení, pohyby s koncentrací na HARA
Naslouchání intuici, intuitivní psaní, pozornost k pocitům, symbolům a jemným podnětům
Porozumění tělu, svým potřebám, hledání lásky k sobě a zdravého nastavení hranic
Praktikovat odpouštění - sobě i druhým
Radovat se z každého malého pokroku!
Praxe: drobná koncentrační cvičení, dechová cvičení, mantry, naslouchání v kruhu, vyjadřování emocí, automatická kresba, intuitivní psaní...
Každý by měl mít prostor k vyjádření. Najít odvahu a prostředky vyjádřit, co cítí, co způsobuje jeho zlost a vnitřní tlaky, které následně přerůstají v sebedestrukci apod.
Každý z nás vnímá něco, má různé předchozí zkušenosti... Buďme si vzájemně nápomocni. duben 2025
Zimní Slunovrat 2021 21.12.
Oblékám se a vyrážím ven. Máme Zimní Slunovrat. Nabírám směr k nejbližšímu lesu. Vítr šel vát dnes jinam a poprašek sněhu dodává krajině slavnostního oděvu. Přátelská pozdravení z krajiny mého srdce propojíme a necháme rozléhat do dáli. Třeba doletí i k Tobě, pocítíš lásku a přátelství, klid a mír ze vzdálených lesů, živost pramenité vody a sálající teplo ohně, probuzeného v těle...Od narození do posledního dechu nás vede do aktivity a spaluje všechen balast, který brání výhledu ke Slunci.
HRANICE A SVOBODA
Význam hranic pro naše vztahy a orientaci v životě
Téma bohaté, týkající se každého: naše hranice, hranice ostatních, hranice ve společnosti, zdi, na které narážíme nebo (si) je stavíme. Zdravě nastavené hranice nám napomáhají nebýt jen náhodně plujícími jednotkami ve víru okolního dění, naopak nás lépe vedou k životní orientaci a většímu bezpečí.
Snažíme se společně najít odpovědi :
Posun hranic v našem životě je procesem.
Komunikace se uvolňuje a poznáváme se. Naše názory a pohledy se liší, ale tím, že je navzájem sdílíme, poznáváme i sami sebe.
Psaní je porod, zvláště těžká osobní témata.
ŽIVOT je improvizační.
Co pro mě znamená SVOBODU? Kde jsou mé HRANICE?
…. co mohu a nemohu vnímat. Pocit volného prostoru kolem sebe, i mezi lidmi. Pocit spojení se sebou, se Zemí, s nekonečným prostorem.
Klid rozšiřuje hranice. Strach uzavírá a zužuje. Strach provokuje obranu nebo útok. Není dobrým rádcem pro nějakou aktivitu.
Když jsem si vědoma svých hranic, tak je více cítí i ostatní.
Věřím si dost, abych překročila hranice vlastních obav?
Láska nemá hranic. Proudí, plyne, je, živá, nekonečná, moudrá, všeobjímající.... Vnímám ji.
Cítím se volná a v bezpečí.
Tečou mi slzy po tvářích... Dech mám klidný, bříško uvolněné. Je mi dobře. Spojuji se sama se sebou, otevírá se velký prostor uvnitř. Tělo je lehoučké a hřeje. Únava není. Mír.
Co bude dál? Úsměv i pláč. Cítit se živá je nádherné.
----------------------------------------------------------------------------------
Hranice a svoboda ---- vytvořeno na kurzu intuitivního psaní:
Kam vydáme se příště?
Zas o krůček dále.
Smysluplné hřiště
naplněné spoustou
prožitků a cest
na místa, která jsem ještě neznala
umíš nás láskyplně vést,
naslouchat i vyprávět,
poutavá témata
o spoutané svobodě
životní dramata
a další krůčky ke shodě…
Úžas odchází a přirozenost
dostává se na povrch,
jemnost zůstává
a mnoho nových podob
lásky
vyvstává mezi námi.
Rozhodnu se hned,
ne pomalu,
život má švih a šmrnc
neztrácím rozvahu,
získávám přístup
ke zodpovědnosti
za svůj prostor, projevy
a odlišnosti.
Uvnitř klid a odvaha
nahlížet na sebe.
Křídla nikdo nedává,
rosteme sami,
volní a nespoutaní,
do nebe.
22.11.2020 20:40h Kateřina
Důvěra
Objímám zeširoka
informací příděl
rozdávám i dovídám se,
co kdo zažil, viděl…
Je duše ozvěnou,
co zrodilo se ve mně,
slova či nápady,
obraz Matky Země:
ze Světla kabátek,
oděna otáčí se,
nese nás Vesmírem,
přijde nový zítřek.
Se Slunce východem
se obklopuji Láskou,
s ní kráčím bez obav
a všechno dávám v sázku.
Čtu pohyb myšlenek
a hledám v tichu úkryt,
vyplyne navenek
poklad, co byl ukryt:
není to zlatá nit
ani těžké brnění,
nelze jej uchopit,
jen přivést ke zhmotnění…
Života dar
s čistými úmysly.
Prameny nevyschly. 22.11.7h
Na čem záleží?
Slova ztrácejí dnes všeobecně váhu
a stávají se kratochvílí.
Komu záleží na obsahu,
zda obzory rozšíří?
Hlavně když emoce rozvíří,
jimž znovu podléháme,
na vlastní úsudek málo spoléháme…
Naslouchat, pochopit a číst i mezi řádky
povede k obratu,
v časech, kdy život je tak vratký
a touha po svobodě
zrovna klopí hlavu,
neb svazuje ji strach
udělat přítrž
nelidské když mravy
a obchází nás vrah:
neviditelně a skrytě
vstupuje do mozku
a tahá pak za nitě
čím dál víc než trošku!
Jak utéci z té smyčky
a zůstat dále zdráv?
Do pasti nebýt chycen
a dovolat se práv?
Odkrýt svou vnitřní sílu,
jež přebitá je konvencí,
najít důvěru a víru,
ladit vyšší frekvenci.
Přítelem sám sobě,
potřeby lásky ctít,
zvýšit její oběh
než prázdný život mít!
Být pravidelným hostem
tam, kde vládne mír,
rituály prosté,
v rovnováze cíl. 23.11.10:33h
Ve středu večer 29.ledna 2020 proběhl v Baru Malá Scéna v Ústí nad Orlicí
Křest mé nové básnické sbírky Zimní peřinka .
Přiznám se, že jsem ze všeho, včetně Vaší odezvy na knihu a děkovných dopisů byla dojata k slzám, ještě v pátek dopoledne doznívaly poslední vlny.
Věřím, že někdo z Vás dá další impulz ke společnému večeru či tvořivému setkání.
Těším se na viděnou.
Jste a zůstanete mými milovanými přáteli.
Pohled na divadelní workshop očima i srdcem účastníka 27.2.2020
Setkání nejsou náhodná a skupina lidí, která se stmeluje během festivalu, roste do jemných detailů sdílení a spolupráce....
Překračujeme vlastní hranice, hroutí se představy, které nám byly uměle vystavěny a vnuceny.
Prolínání žánrů, nápadů a zkušeností se může nejlépe rozvíjet v improvizaci, neboť reagujeme na situaci právě teď a zde...
Nejen za sebe, ale hlavně jako skupina .Mizí pocity vzájemné oddělenosti. Už po prvním dni se zdá , že se známe celá léta.
Spontánně začínáme hrát a zpívat, hudba boří jazykové bariéry. Vyjadřujeme radost ze života, opouští nás tíseň a strach se projevit.
Semknutost skupiny roste. Přichází další vlna společného projevu... Osobité vyjádření, malý pohyb, gesto....Máme další nápady, které můžeme společně rozehrát, rozvíjet. Padají hranice zábran. Bavíme se, pokračujeme...Každý je součástí příběhu. Vycházíme z ulity ega...
Vycházíme do ulic v Turnově...Vycházíme do ulic různých měst a obcí....
Vycházíme z různých tradic, kultur a států...
Vycházíme sami ze sebe, k sobě blíž...
A vzdálenosti přestávají existovat.
Není to samo sebou. Děkujeme Ti, Leku.
Tušíme, že je za tím ohromná podpora, kterou jsi nám dal v hodinách, týdnech, měsících příprav.... Léta praxe a zkušeností.
Nefungovalo by nic bez citlivého přístupu ke každému z nás.
Zůstáváme, jak nejdéle to jde, než se rozjedeme ke svým domovům. Pocity přetrvávají...Hřejí u srdce a překonají i vzdálenosti.
Cítím podporu a motivaci k další práci, která povede směrem k lásce, k pochopení, že jsem součástí velkého Celku.
Vlídná objetí a stisky rukou, poslední káva v baru.
Pohledy zaměřené do přítomnosti i k budoucím setkáním.
Utichající divadlo a kulturák. Zvuky našich hlasů a srdcí.
Dá se vůbec více pojmout za 3 dny?
Dá se více vyjádřit slovy?
Jako Češi jsme na jednom z předních míst na světě v onemocnění rakovinou tlustého střeva. Napadlo Vás někdy otázka proč je tomu tak? Za běžné důvody se dnes uvádí špatná skladba potravy či dědičné dispozice. Ale jak se ukazuje, ani očisty střev apod. nevedou k trvalému zlepšení. V okolních státech, kde mají podobně stravovací návyky, lidé...
Ve dnešní "technické" době nabývá na rozměrech možnost rychlé komunikace s celým světem přes telekomunikační síť. Na druhou stranu se odstupy mezi lidmi stávají tak velkými, že chybí možnost jakkoli se kontaktovat: nevidíme, neumíme naslouchat, bojíme se dávat otázky, sdílet své pocity ... Utíkáme od života ...
Slunce začíná naplno hřát, všechno kvete, voní, důvodů k vycházkám do přírody přibývá.
